Jsem jeden z těch, kteří by si u vašeho článku mohli přihřát svoji polívčičku. když jsem chtěl něco ovlivnit, šel jsem a něco jsem udělal. Ne všichni to však udělat mohou  a ne každý konkrétní krok musí mít pozitivní výsledek. Většinou nemůžeme měnit svět jako celek , ale jen naše bezprostřední okolí, reálné i virtuální. Reálně tak, že budu třeba svým dětem a blízkým vštěpovat myšlenky humanismu, solidarity skrze své zkušenosti a názory. O totéž se mohu pokusit (a pokouším se) třeba zde. V jiné rovině politické reprezentace států do jisté míry reflektují názory svých voličů.

Myšlenky humanismu a solidarity musí být spojeny se stejným jednáním. Dokonce soudím, že je lepší konat (právě ve svém okolí) než veřejně deklarovat, případně (byť mně to jde proti srsti) nejdříve konat a pak deklarovat. 

Líbivé pózy jsou tak na dvě věci.

Souhlas a karma!

Rozhovor v článku je sice imaginární, ale dokonale vystihuje skutečnost.