Jsem nácek nebo sluníčko?

Tak jako jsem si kdysi ujasnil sexuální či politickou orientaci, komu fandím stran konfliktů USA vs. Rusko, Izrael vs. Palestina a další věci, nazrál čas ujasnit si, kam patřím v konfliktu nácků a sluníček.

V první řadě si ujasněme pojmy. Pokud říkám nácek, nemyslím člena Nacionální Socialistické strany. Nemyslím tím člověka, který by adoroval Hitlera nebo tak něco. Mluvím o člověku, který se vymezuje vůči imigrantům a stojí v opozici vůči sluníčkům. Pokud pak říkám sluníčko, nemyslím tím nikoho, kdo by se hodně opaloval. Myslím tím všechny #přijímače imigrantů, tedy lidi, kteří stojí v opozici vůči náckům.

Základní rozpoznávací atributy

Nácek

Soudě dle mých pozorování jde o člověka, který o imigranty nestojí vůbec. Často lze z jeho strany slyšet názor, že těch utopených je ještě málo, popř. o něco drsnější názor, že by je Evropská Unie měla pomocí dělových člunů potápět tak nějak proaktivně. Často o lidech, které ani nezná, mluví jako o špíně či škodné.

Jeho představou je imigrant jako stereotyp keltského nájezdníka, který hrozí zničením Římské říše, neboli celé západní civilizace (té naší) i s jejími hodnotami.

Tradičním atributem v jeho argumentaci je paušalizace, ať už směrem výhradně k muslimům nebo rovnou ke všem příchozím, ať už jsou jakékoliv víry, barvy kůže či původu obecně.

Dalším takovým obvyklým atributem je doomsaying. Znáte taková ta videa na Youtube o tom, jak to bude vypadat za X let odteď, když nenahážeme všechny imigranty zpět do moře? Tak přesně to je doomsaying.

V extrémní rovině se pak třeba i dozvíte, že imigrace je centrálně řízena Merkelovou spolu se zástupci Turecka či Jemenu, odkud se uprchlíci distribuují do Evropy. Není přece možné, aby taková masová věc vznikla sama řídila se sama tak nějak živelně, notabene když jsou to jen samé primitivní opice.

Náckové se zpravidla rekrutují z konzervativnějších kruhů, v pobožnějších končinách z těch katolických. Ale pozor, neplést si s voliči KDU-ČSL. Ti už dávno mají s křesťanskými hodnotami společného méně než budhistický mnich. Jejich představa konzervativní politiky se v posledních letech transformovala v takového toho plechového kohouta na střeše domu.

Ale jinak jsou náckové zpravidla normální lidé, vaši sousedé, příbuzní, přátelé, jen nad jejich názory převzal vládu atavistický strach, sluníčky a politiky zpravidla nazývaný xenofobie. O tom viz dále.
Na druhou stranu, i ti, co ve třicátých letech kreslili davidovy hvězdy na výkladní skříně v Německu či rovnou zabíjeli Židy byli jejich sousedé, známí a leckdy i přátelé.

Sluníčko

Sluníčko je pravým opakem nácka. Imigrantům otevírá náruč, vítá je květinami a volá po jejich větších počtech.

Jeho představou je zpravidla západní civilizace (ta naše) v úpadku a východní civilizace (ta imigrantů) jako náš zachránce. Vhodný stereotyp jsem v celé historii nenašel, ale možná má na mysli bílého osadníka v USA, který povznesl celý severní kontinent na vyšší úroveň bytí.

Tradičním atributem v jeho argumentaci je cherry-picking. Tam, kde nácek paušalizuje, sluníčko vyzobává třešničky. Tak se zčistajasna mezi milionem imigrantů najde tu inžinýr, támhle lékař a hele, tady vědec, aby se neřeklo, že to tam je samej primitiv.

Další standardní pozicí sluníčka je nemístná relativizace stávajících i minulých událostí. Imigranti sexuálně obtěžují ženy? No a co? Češi to dělají taky. A hlavně za to vždycky můžou konkrétní lidé, kterých je v celkovém počtu v dané kategorii pár promile. Takže cajk.

V extrémní pozici se pak dozvíte, že útoky na Silvestra byly centrálně řízené (asi nácky), protože není možné, aby tolik inženýrů, lékařů a vědců ze Sýrie najednou zešílelo a šlo ochmatávat, okrádat a znásilňovat německé ženy.

Sluníčka ráda velká gesta, obzvlášť na sociálních sítích, kde je to nic nestojí. Ta sluníčka, co ráda velká gesta i na veřejnosti se pak nazývají aktivisté a zhusta jsou dobře živeni nějakými těmi norskými fondy.

Tak jako se sluníčka staví striktně proti paušalizaci stran imigrantů, neváhají si sami zapaušalizovat, když chytnou slinu. To jsou hned Češi nenávistní a xenofobní (nebo to aspoň tak vypadá než si je proklepnete) anebo dokonce nesnášenliví a netolerantní.

Moje pozice

Jak vidíte, pozice jsou jednoznačně dány. Pravá - levá, Sparta - Slávie, USA - Rusko, Izrael - Palestina... nácek - sluníčko. Má pozice je naproti tomu dost nejednoznačná. Tak schválně.

Cítím soucit s těmi, co utíkají před válkou, ale nejsem si jist, zda se všichni dají za uprchlíky před válkou považovat. Jsem pro, abychom jim pomohli, ale jsem proti politizaci této pozice. Nelíbí se mi jednak levné body, které takoví politici sbírají, ani opatření, která z nich pak zpravidla padají. Solidarita není politický koncensus, solidarita je stav mysli a každý člověk zvlášť se musí rozhodnout, zda chce nebo nechce být solidární. Ostatně, to jednotlivci byli ti, kdo za války pomáhal uprchlíkům, jako třeba skoro neznámý Aristides de Sousa Mendes, známější Nicholas Winton či provařený Oskar Schindler. A byli to jednotlivci, rodiny, kdo si na druhé straně dobrovolně uprchlíky přebíral a dával jim domov.

Nicméně si zase uvědomuji, že jednotlivci nebo malé organizace mají v takovém množství málo prostředků. Přecejen jsou to statisíce lidí, kteří potřebují pomoci. Ale na třetí stranu si myslím, že nelze tupě pozvat všechny k sobě domů a pak se divit, když fakt přijdou, zdemolují barák, okolní zástavbu, vypijou bar a ojedou hostitelku. A pak zavírat ústa těm, kterým se to nelíbí. Buď to chce ta daná vláda řídit a pak to musí i regulovat, anebo ať se na to vykašle rovnou. Ostatně, pokud jde o své občany, tak vlády umí jinak regulovat na jedničku. V čem je tedy v otázce imigrantů najednou problém?

Dále se má pozice opírá o stát. Byť duší libertarián, jsem ve skutečnosti realista. Jsme součástí celku, který se nazývá stát, stát je tu od toho, aby své občany chránil. Na druhou stranu, příliš se mi nelíbí všechny ty ploty, zdi, i ta protivná snaha úředníků být za každou cenu agilní. Když vám najednou úředníci zkoncentrákují spoustu lidí, kteří vaší zemí jen projíždějí, je na čase se ptát, kdo to tam vede.

Nemám čisté a rozumné řešení. Ploty mezi státy zavřou i nás, plot kolem celé Evropy je jednoduše neuhlídatelný, o tom by mohli vyprávět Římané. Dlouhé měsíce koncentrákovat projíždějící statisíce uprchlíků také nevidím jako optimální řešení, obzvláště když se ti vyhoštění dveřmi vrátí vzápětí oknem s jiným pasem. Kromě toho jsem přesvědčen, že jejich koncentrákování nás, daňové poplatníky, stojí nemalé peníze, notabene když pak zjistíte, že oni o to leckdy ani nestojí a neustále si na něco stěžují.

Také nepovažuji za řešení prostě se do jejich zemí nesrat, což je dost častá rada ve spoustě diskusí o následcích Arabského jara. Obzvláště když je Arabské jaro pouze bolestivým narovnáním důsledků necitlivého kolonialismu evropských mocností před sto lety. Tedy to bylo tak jako tak nevyhnutelné.

Každopádně považuji za zcela jisté, že velké množství imigrantů s sebou přinesou velké množství problémů. Nemám to ničím podložené, je to jen můj instinkt a logická úvaha.
I když bych mohl mluvit o francouzských muslimech a jejich každoročním festivalu zapalování aut, o Švédsku, kde s nárůstem počtu cizinců z Afriky a Středního východu vzrostl počet znásilnění. Mohl bych zmínit nedávný Silvestr v Německu. Jenže to všechno nejsou tvrdá data. A nikdy asi ani nebudou.

Jak se ukázalo v Německu i Švédsku, establishment má v poslední době tendence zamlčovat a zkreslovat realitu. Dá se za těchto okolností vůbec jakýmkoliv tvrdým datům důvěřovat? Co je ještě zkresleno, upraveno či zamlčeno? Před pár lety proběhla zpráva, která dávala do správného kontextu data o české superioritě ohledně úmrtnosti dětí. Stačí změnit metodiku výpočtu a najednou jste s daty jinde. Stačí něco zamlčet a kdo si na to za pár let vzpomene a bude tomu věřit?

Takže co s tím?

Dá se předpokládat, že s imigranty z tak odlišných kultur a prostředí přijdou problémy, popř. i nemoci, se kterými jsme se v Evropě již začali loučit? Jednoznačně ano. Dají se problémy shrnout pod jeden pojem - imigranti? Kultura? Popř. rovnou muslimové? Jednoznačně ne. Faktorů, které rizika ovlivňují, je celá řada.

Míra intagrace

V souvislosti s výše zmíněnou xenofobií Čechů musím zmínit pár faktů. Například v ČR žije okolo 10 % cizinců, a to dokonce ze Sýrie či Vietnamu, což jsou země, které jsou kulturně velmi odlišné. Přesto o nich takřka nevíte, protože se do naší společnosti bez problémů integrovali. Deset procent je dost velké číslo. Máloktará země se může pochlubit tak vysokou mírou integrace tolika cizinců jako je ČR. A málokterá země se může pochlubit tak vysokou mírou tolerance a přátelství, jakou projevují Češi vůči cizincům, kteří se v jejich zemi pohybují. Důležitým faktorem je však zmíněná integrace.

Pokud se cizinci neintegrují do hostitelské společnosti, zpravidla se pak soustředí na malé ploše. Vytvářejí komunity, zabírají celé městské čtvrti. V těch pak často vznikají městská gheta s vysokou mírou kriminality a beznaděje pro jejich obyvatele. Na předměstí Paříže žije už prý čtvrtá generace imigrantů. Zpravidla neumí ani francouzsky, nemají práci a nemají ani možnost z toho prostředí uniknout. V USA mají s ghety skvělé zkušenosti, ale i u nás se můžeme pochlubit Chánovem a dalšími pěknými místy. Ti intelektuálněji nadaní spoluobčané tomu říkají vyloučené oblasti a zpravidla za peníze daňových poplatníků celé roky mudrují, co s tím, aniž by cokoliv rozumného vymudrovali.

Prosazování zákonů

Můžeme být otevření jak vrata do chlíva, ale dokud nebudeme striktně prosazovat dodržování našich zákonů, budeme působit slabě a neschopně. Ti lidé jsou často z míst, kde se slabost hrubě nevyplácí. Otevřeným přátelstvím a přivíráním očí nad jejich kousky si získáme spíš jejich pohrdání než úctu.

Exportovaná pomoc

Vím, že to není zrovna oblíbená úvaha, ale je poměrně praktická. Vzpomeňte si na Marshallův plán v Evropě po druhé světové. I co tomu předcházelo. Konflikt se Američanům a Britům podařilo uhasit, agresor byl společnými silami poražen, ale ne ponížen. Následně byl realizován plán pomoci válkou zničeným zemím, což urychlilo jejich ekonomické zotavení a vrátilo je do hry mezinárodního obchodu.

Můžeme dát od Sýrie, Iráku, Afghánistánu ruce pryč a nechat je třeba shnít pod knutou Islámského státu, který zaujal vakuum po pádu tamějších režimů. Anebo se můžeme postarat, aby se ty země zbavily problémů a začaly být konkurenceschopné. I když je to asi dost naivní v kontextu současné mezinárodní politiky, považuji to za lepší řešení než to, co teď západní státy předvádí.

A co já?

Pokud jste to dočetli až sem, čemuž bych se divil, řekněte mi, v jaké pozici se tedy podle vás nacházím. Jsem spíš nácek nebo sluníčko?