Martin Malý se nedávno intelektuálně vyvětil na téma éčka v reakci na bulvární článek. Inu, proč ne. Intelektuální přístup k problematice není nikdy na škodu. Na druhou stranu to je IMO dost úzkoprofilový mindset, ke kterému tu nemám dostatek sojového latté.
Nechci se tu sáhodlouze rozepisovat o zjevných věcech, ale velmi rád bych podchytil podstatu problému. V první řadě musím říci, že mi kritika nepřesnosti vyjadřování v takovém případě přijde velmi levná.
Chemie je všechno kolem nás, je podstata Martinova sdělení. Jeden by řekl - No neke...
Ano přátelé, lidé si hledají zkratky, škatulky či štítky, kterými olepují svět kolem sebe. Můžeme upéci chleba z klasických surovin - žitná, pšeničná mouka, kvásek, sůl, kmín a voda. Anebo můžeme úpéci chleba z neklasických surovin.
Můžeme upéci dort s použitím klasických surovin, jako je máslo, smetana, kakao, cukr apod. Anebo můžeme upéci cosi z neklasických surovin a klidně tomu říkat dort, byť by to vydrželo i nukleární válku. Anebo tomu nemusíme říkat dort, ale třeba chemický koktejl, byť je nám to s tou chemií jasné. Já osobně tomu říkám sračka, byť vím, že sračka vypadá také jinak. Nicméně podstata je snad každému rejpalovi jasná.
Můžu to jídlo vařit či péci v kuchyni v normální zástěře a říkat tomu jídlo, anebo to můžu vařit v laboratoři ve skafandru a říkat tomu chemie. Sere vás to? Inu, je to jen váš problém, smiřte se s tím.
