Zdeněk Svěrák: Starý a nový svět

Mluví se o tom, jak je Pansvěrák rozhořčen kvůli atentátu ze zákopů Facebooku na svou osobu. Mluví se o tom, že zvažuje žalobu. Mluví se o tom, že za stránkou, která si z Pansvěráka utahuje a obviňuje ho z pedofílie, stojí novinář a smažka Jiří X. Doležal. A Blesk píše o Bohdalce, která si stěžuje, že si dnešní policajti už nepamatují ani Rákosníčka.Starý a nový svět v konfrontaci.

Není to tak dlouho, co se Svěrákovi chtěli soudit (nebo snad i soudili) s nějakým webovým úložištěm souborů kvůli svému filmu Kuky a je tu zbrusu nová kauza Svěrák vs. internet. Partička anonymních trollů si na Facebooku udělala stránku s názvem Znásilnil mě Zdeněk Svěrák, kde si nevybíravě utahují z ikony českého filmového průmyslu. Na Facebooku to není nic neobvyklého. Takových stránek, často s ještě horším obsahem, jsou tam jistě desítky jen v české části a miliony celosvětově. Kromě Facebooku existuje spousta jiných humoristických serverů, kterým není nic svaté.

To je prostě internet. Na jedné straně sluníčkoví lidičkové, kteří prolézají stránky o hladomoru v Africe, o týraných zvířátkách, o zemětřesení či cunami na druhé straně zeměkoule, o slavných osobnostech v trablech a takzvaně vyjadřují solidaritu či podporu tím, že lajkují statusy a fotky. Polomrtvé černošské dítě s tyčkovitým tělem = lajk. Pes, stahovaný z kůže = lajk. Kráva, zabíjená s halal rituálem = lajk. Celebrita, která vyhrála ve sporu se zlými stahovači filmů = lajk. To je taková ta gaučová solidarita, která nic nestojí, ale jedno oko při ní nezůstane suché, obzvlášť když k tomu človíček přidá i DMS ze služebního mobilu.

No a na straně druhé cyničtí jedinci, kteří celou tu slintavou parodii na solidaritu parodují na druhou.

Podle mě, jako nezúčastněného diváka, je to pouze logická funkce, kde jedna strana vyvažuje druhou. Čím více psudoemocí na jedné straně, tím více cynismu a černého humoru na straně druhé. Nedá se s tím nic dělat a nemá smysl s tím nic dělat. To je stav, který se časem srovná sám. Lidé na jedné straně postupně přestanou sami sebe pomyslně mrskat přes záda obrázky umírajících dětí, zvířat a celebrit v nesnázích, lidé na druhé straně ztratí své publikum a následně i motivaci pro svůj metahumor.

Nemá smysl s tím cokoliv dělat, protože trollové jsou anonymní a registrují se striktně pod falešnými účty a ti chytřejší jdou i přes anonymní proxy.

Nemá smysl s tím cokoliv dělat, protože je to tisícihlavá saň. Useknete jednu hlavu (přes intervenci necháte zaříznout jednu stránku), vyrostou desítky dalších.

Ti lidé pochopili realitu internetu, kde není nic trvalé a dokázali se jí přizpůsobit. Dokážou vytvářet obsah rychleji, než ho stačíte těžkopádnými nástroji reálného světa ničit. Kdo chce v tomto nerovném souboji zvítězit, musí opustit své rigidní starosvětské myšlení a přizpůsobit se nové době.

V první řadě je nutno si uvědomit to, co jsem říkal. Co je na internetu dnes, zítra je historie a za týden vzdálená historie. Za rok už to neexistuje.

Za druhé je potřeba si uvědomit, že i takové médium jako je internet, který se zdá plochý a bez hierarchie, svou hierarchickou strukturu má. Samozřejmě jinou než v reálu, ale je tam. V podstatě ten internetový svět kopíruje ten reálný. To je ostatně logické, protože ten svět tvoří stejní lidé, jen v podobě avatarů. Pokud tedy někdo přijde s informací, že Zdeněk Svěrák znásilňuje děti, Václav Klaus ukradl pero, anebo Miloš Zeman pije alkohol, je nutno ji nejprve ověřit. Média (ta korektní) mají normu alespoň dvou relavantních zdrojů, není tedy důvod ji nepřevzít.

Je nutno se nejprve zeptat, kdo to řekl, pak ověřit, zda to skutečně řekl a pak se ptát, kdo to vlastně je a kde tu informaci vzal.

1. Každý člověk je v kontextu sdělení determinován nějakou veličinou, kterou si pracovně pojmenujme autorita.
2. Každá informace je v kontextu sdělení determinována veličinou, kterou si pracovně pojmenujme relevance.
3. Relevance informace se pak odvíjí od míry autority nositele.

Anonym má nulovou autoritu, jeho informace má tedy nulovou relevanci. Jakmile se však někdo konkrétní pod nějaké prohlášení podepíše, zaštítí jej svým jménem, začíná jít o relevantní zdroj a můžeme se ptát, co je ten člověk zač. Slova nějaké lidské trosky, která nemá co ztratit, mají malou relevanci, protože ten člověk má malou autoritu. Avšak relevance informace roste úměrně s mírou autority nositele. Když něco takového prohlásí vysoce postavený člověk, dá se informace považovat za relevantní už jen proto, že dotyčný jde s kůží na trh a bude ji muset obhájit.

Jinými slovy, kdyby o Svěrákovi takovou věc prohlásil někdo konkrétní s dobrým postavením a renomé, mohli bychom se ptát, co je na tom asi tak pravdy. Ten člověk totiž riskuje absolutní ztrátu své kredibility, kdyby vyšlo najevo, že lhal.

Pokud to však prohlásí partička anomních trollů na Facebooku, je relevance takového sdělení nulová a nemá smysl se tím zabývat.

V dnešní době pak nejsou hlavním problémem anonymní trollové na Facebooku, nýbrž zcela konkrétní troubové, kteří jsou schopni o každém prdu polemizovat a dávat mu váhu. A pokud chce Zdeněk Svěrák podat trestní oznámení na neznámého pachatele, tak nejenže nikdo nic nevyšetří, ale ještě se o případ bude zajímat víc trollů, objeví se víc takových stránek a Pansvěrák bude nakonec vypadat jako smutný stařík, který ztratil důstojnost a už se jen zuřivě snaží podrbat fantomové svědění v uříznuté ruce.

Ne zcela bez souvislosti se pak jeví článek o Jiřině Bohdalové, která si podle bulvárních novin Super a Blesk stěžovala, že dostala pokutu.

„Chybí tu základní úcta. Vždyť i dřív, když jsem udělala přestupek a esenbák mi chtěl dát pokutu, tak když jsem mu řekla: ‚To se nestydíte, když jste vyrůstal na mých pohádkách?‘, tak mě třeba nechal jet, ale teď je to úplně strašné. Připadá mi, jako bych to všechno dělala zbytečně. V tom se vážně nedá žít,“ postěžovala si Jiřina Bohdalová.

Rozumím jí, vím, o čem mluví a rozhodně si to nevysvětluji zkratkovitě, jako jiní lidé. Nicméně v tom zase chybí nadhled. Stejně jako v případu Svěrák a stejně jako v jiných, podobných případech. A to je zásadní chyba. Projevit nadhled a zachovat si důstojnost, to jsou dnes dovednosti, kterými už asi vládne málokdo.