Zdeněk Svěrák: Starý a nový svět
Není to tak dlouho, co se Svěrákovi chtěli soudit (nebo snad i soudili) s nějakým webovým úložištěm souborů kvůli svému filmu Kuky a je tu zbrusu nová kauza Svěrák vs. internet. Partička anonymních trollů si na Facebooku udělala stránku s názvem Znásilnil mě Zdeněk Svěrák, kde si nevybíravě utahují z ikony českého filmového průmyslu. Na Facebooku to není nic neobvyklého. Takových stránek, často s ještě horším obsahem, jsou tam jistě desítky jen v české části a miliony celosvětově. Kromě Facebooku existuje spousta jiných humoristických serverů, kterým není nic svaté.
To je prostě internet. Na jedné straně sluníčkoví lidičkové, kteří prolézají stránky o hladomoru v Africe, o týraných zvířátkách, o zemětřesení či cunami na druhé straně zeměkoule, o slavných osobnostech v trablech a takzvaně vyjadřují solidaritu či podporu tím, že lajkují statusy a fotky. Polomrtvé černošské dítě s tyčkovitým tělem = lajk. Pes, stahovaný z kůže = lajk. Kráva, zabíjená s halal rituálem = lajk. Celebrita, která vyhrála ve sporu se zlými stahovači filmů = lajk. To je taková ta gaučová solidarita, která nic nestojí, ale jedno oko při ní nezůstane suché, obzvlášť když k tomu človíček přidá i DMS ze služebního mobilu.
No a na straně druhé cyničtí jedinci, kteří celou tu slintavou parodii na solidaritu parodují na druhou.
Podle mě, jako nezúčastněného diváka, je to pouze logická funkce, kde jedna strana vyvažuje druhou. Čím více psudoemocí na jedné straně, tím více cynismu a černého humoru na straně druhé. Nedá se s tím nic dělat a nemá smysl s tím nic dělat. To je stav, který se časem srovná sám. Lidé na jedné straně postupně přestanou sami sebe pomyslně mrskat přes záda obrázky umírajících dětí, zvířat a celebrit v nesnázích, lidé na druhé straně ztratí své publikum a následně i motivaci pro svůj metahumor.
Nemá smysl s tím cokoliv dělat, protože trollové jsou anonymní a registrují se striktně pod falešnými účty a ti chytřejší jdou i přes anonymní proxy.
Nemá smysl s tím cokoliv dělat, protože je to tisícihlavá saň. Useknete jednu hlavu (přes intervenci necháte zaříznout jednu stránku), vyrostou desítky dalších.
Ti lidé pochopili realitu internetu, kde není nic trvalé a dokázali se jí přizpůsobit. Dokážou vytvářet obsah rychleji, než ho stačíte těžkopádnými nástroji reálného světa ničit. Kdo chce v tomto nerovném souboji zvítězit, musí opustit své rigidní starosvětské myšlení a přizpůsobit se nové době.
V první řadě je nutno si uvědomit to, co jsem říkal. Co je na internetu dnes, zítra je historie a za týden vzdálená historie. Za rok už to neexistuje.
Za druhé je potřeba si uvědomit, že i takové médium jako je internet, který se zdá plochý a bez hierarchie, svou hierarchickou strukturu má. Samozřejmě jinou než v reálu, ale je tam. V podstatě ten internetový svět kopíruje ten reálný. To je ostatně logické, protože ten svět tvoří stejní lidé, jen v podobě avatarů. Pokud tedy někdo přijde s informací, že Zdeněk Svěrák znásilňuje děti, Václav Klaus ukradl pero, anebo Miloš Zeman pije alkohol, je nutno ji nejprve ověřit. Média (ta korektní) mají normu alespoň dvou relavantních zdrojů, není tedy důvod ji nepřevzít.
Je nutno se nejprve zeptat, kdo to řekl, pak ověřit, zda to skutečně řekl a pak se ptát, kdo to vlastně je a kde tu informaci vzal.
- Každý člověk je v kontextu sdělení determinován nějakou veličinou, kterou si pracovně pojmenujme autorita.
- Každá informace je v kontextu sdělení determinována veličinou, kterou si pracovně pojmenujme relevance.
- Relevance informace se pak odvíjí od míry autority nositele.
Anonym má nulovou autoritu, jeho informace má tedy nulovou relevanci. Jakmile se však někdo konkrétní pod nějaké prohlášení podepíše, zaštítí jej svým jménem, začíná jít o relevantní zdroj a můžeme se ptát, co je ten člověk zač. Slova nějaké lidské trosky, která nemá co ztratit, mají malou relevanci, protože ten člověk má malou autoritu. Avšak relevance informace roste úměrně s mírou autority nositele. Když něco takového prohlásí vysoce postavený člověk, dá se informace považovat za relevantní už jen proto, že dotyčný jde s kůží na trh a bude ji muset obhájit.
Jinými slovy, kdyby o Svěrákovi takovou věc prohlásil někdo konkrétní s dobrým postavením a renomé, mohli bychom se ptát, co je na tom asi tak pravdy. Ten člověk totiž riskuje absolutní ztrátu své kredibility, kdyby vyšlo najevo, že lhal.
Pokud to však prohlásí partička anomních trollů na Facebooku, je relevance takového sdělení nulová a nemá smysl se tím zabývat.
V dnešní době pak nejsou hlavním problémem anonymní trollové na Facebooku, nýbrž zcela konkrétní troubové, kteří jsou schopni o každém prdu polemizovat a dávat mu váhu. A pokud chce Zdeněk Svěrák podat trestní oznámení na neznámého pachatele, tak nejenže nikdo nic nevyšetří, ale ještě se o případ bude zajímat víc trollů, objeví se víc takových stránek a Pansvěrák bude nakonec vypadat jako smutný stařík, který ztratil důstojnost a už se jen zuřivě snaží podrbat fantomové svědění v uříznuté ruce.
Ne zcela bez souvislosti se pak jeví článek o Jiřině Bohdalové, která si podle bulvárních novin Super a Blesk stěžovala, že dostala pokutu.
„Chybí tu základní úcta. Vždyť i dřív, když jsem udělala přestupek a esenbák mi chtěl dát pokutu, tak když jsem mu řekla: ‚To se nestydíte, když jste vyrůstal na mých pohádkách?‘, tak mě třeba nechal jet, ale teď je to úplně strašné. Připadá mi, jako bych to všechno dělala zbytečně. V tom se vážně nedá žít,“ postěžovala si Jiřina Bohdalová.
Rozumím jí, vím, o čem mluví a rozhodně si to nevysvětluji zkratkovitě, jako jiní lidé. Nicméně v tom zase chybí nadhled. Stejně jako v případu Svěrák a stejně jako v jiných, podobných případech. A to je zásadní chyba. Projevit nadhled a zachovat si důstojnost, to jsou dnes dovednosti, kterými už asi vládne málokdo.
Jiří Krákora
O vlastenectví
Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. ...
Jiří Krákora
Šípáci jako sluníčkáři?
Českými sociálními sítěmi nedávno proběhla taková zpráva, že Rychlé šípy byli sluníčkáři ještě předtím, než to bylo cool. To jako vážně?
Jiří Krákora
Tahle země není pro extrémisty
Přátelé, stručně, neboli briefly, k dnešnímu happeningu, který se dnes udál na Staroměstském náměstí.
Jiří Krákora
Nedělejte z Britů blbce
Okolo brexitu se stále více dozvídáme, kdo je kdo. U českých novinářů to nepřekvapivě dopadá poměrně jednoznačně. Zjevně všichni chodili do stejné školy a učili se stejné techniky manipulace.
Jiří Krákora
Žádám zrušení referenda
Jakožto nesprávně informovaný občan uznávající autority žádám zrušení referenda a návrat do stavu před ním.
Jiří Krákora
Lze urazit islám?
Nedávno médii proběhla kauza o Kláře Samkové a tureckém diplomatovi Ahmetu Bigali, kdy Samková zařadila islám na úroveň totalitních režimů a diplomat se urazil. A že prý je urážka islámu trestná. Pojďme si to rozebrat.
Jiří Krákora
Brexit a následná invaze ledních medvědů
V posledních dnech sílí mediální doomsaying o tom, co nastane při brexitu. Katastrofa pro ekonomiku celého světa, říkají mediální odborníci. Pojďme se podívat, co čeká Británii, pokud neodejde.
Jiří Krákora
Polarizace společnosti v kostce
Možná jste si toho také všimli. Možná jste to zaznamenali jen okrajově. A možná ne. Společnost se dnes polarizuje. Je stále méně lidí, ochotných diskutovat o věcech racionálně a bez ideologického filtru.
Jiří Krákora
Kauza státní svátek jako pokus o revizi historie
Dnes komunisté navrhli a prosadili změnu názvu státního svátku. Samo o sobě jde jen o další obskuritu z dílny současné vlády, problém vidím spíš ve fatálním nepochopení historických souvislostí u mnoha lidí.
Jiří Krákora
Národní stereotypy a hraběcí rady
Uprchlická krize, terorismus v Evropě. Co s tím mají společného hraběcí rady? Vždycky dokážou pobavit.
Jiří Krákora
Jsem nácek nebo sluníčko?
Tak jako jsem si kdysi ujasnil sexuální či politickou orientaci, komu fandím stran konfliktů USA vs. Rusko, Izrael vs. Palestina a další věci, nazrál čas ujasnit si, kam patřím v konfliktu nácků a sluníček.
Jiří Krákora
Z historického obludária dva nula
Velice mě zaujal článek Michala Kašpárka, kterým si bere na paškál diskuse na iDnes či Novinkách a aplikuje je na dobové události. Je to skvělá myšlenka, a proto jsem si řekl, že na něj navážu a zkusím aplikovat své zkušenosti.
Jiří Krákora
#Přijímám
- Solidaritu s uprchlíky #přijímám, říká hipster a utírá si z vousů zbytky sójového latté. Rozhlíží se po místnosti, aby viděl, jaký dojem udělal na ostatní. Je na svou solidaritu patřičně hrdý, pravý syn své doby.
Jiří Krákora
Nový občanský zákoník o právech dětí
Nový občanský zákoník, zkráceně NOZ, nás tu trápí už pěknou řádku měsíců. Stále narážíme na další a další úrovně prapodivných norem, které nám stanovuje, a které nejsme schopni nijak racionálně pojmout.
Jiří Krákora
Éčka lidově a éčka intelektuálně
Martin Malý se nedávno intelektuálně vyvětil na téma éčka v reakci na bulvární článek. Inu, proč ne. Intelektuální přístup k problematice není nikdy na škodu. Na druhou stranu to je IMO dost úzkoprofilový mindset, ke kterému tu nemám dostatek sojového latté.
Jiří Krákora
Sestřelení civilního letadla jako precedent
Mějme dva podobné případy, které se dají srovnat. Dá se z toho něco vyvodit?Opusťme politickou rovinu a pojďme se podívat na dva velmi podobné případy sestřeleného civilního letadla a následného úmrtí bezmála třech stovek pasažérů.
Jiří Krákora
Schwarzenberg rozhoduje o bombardování suverénního státu
Ve středu, 7. května 2014 proběhla na půdě poslanecké sněmovny slovní přestřelka mezi poslancem Foldynou a poslancem Schwarzenbergem. Jednalo se o Ukrajině a pan Foldyna napadl pana Schwarzenberga, že on schvaloval bombardování Srbska, při ktérém zemřelo na 500 civilistů. Schwarzenberg se ohradil a na plná ústa přiznal, že o tom, kdo bude bombardován vlastně hlasuje jakási nikým nevolená organizace, které se on sám účastnil.
Jiří Krákora
Jak si O2 vytírá zadnici se zákazníky
Jsem u O2 už asi 3 roky. Mám u nich telefon a připojení k internetu. Jen co mi skončí úvazek, skončí definitivně i má spolupráce s O2.
Jiří Krákora
Zákaz Pomazánkového másla je málo
Tak nám prý zemřelo Pomazánkové máslo, budiž mu země lehká. Zvykli jsme si na něj a tak nějak jsme se naučili s ním počítat. V dnešním složitém světě to byla jedna z mála konstant. Kup pomazánkové máslo, to byla instrukce, kterou od manželky slýchal nejeden manžel. Teď si bude muset zvykat na jiné názvosloví. Kup pomazánku... Jakou? No tu, co se dřív jmenovala máslo. Takže máslo? Ne, jak se to jmenovalo pomazánkové máslo...
Jiří Krákora
Nejen o psech
Po malé výměně názorů s několika lidmi chci napsat, jak je to se psy ve společnosti z mého pohledu. Na úvod prohlašuji, že se psy mám bohaté zkušenosti, vychoval jsem jich pět a dlouhá léta jsem s nimi žil v jedné domácnosti, takže rozhodně nevařím z vody. Dál chci říci, že nebudu psát o svých dojmech, ani jiných subjektivních věcech. Pokusím se sepsat prostá fakta.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 25
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2665x