Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nový občanský zákoník o právech dětí

2. 02. 2015 10:10:00
Nový občanský zákoník, zkráceně NOZ, nás tu trápí už pěknou řádku měsíců. Stále narážíme na další a další úrovně prapodivných norem, které nám stanovuje, a které nejsme schopni nijak racionálně pojmout.

Zaměřme svou pozornost na § 875 který zní:

(1)
Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte.
(2)
Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu.

Dle důvodové zpávy pak dítě není pouhým objektem, ale vlastním subjektem vztahu rodič – dítě. Z tohoto faktu se odvíjí celá úprava poměru rodiče a dítěte. I pro rodiče, stejně jako pro všechny jiné popřípadě zúčastněné subjekty, je rozhodným hlediskem, rozhodným momentem, kterým se řídí vše ve vztahu k dítěti, zájem dítěte. Stejně jako ostatní popřípadě zúčastněné subjekty jsou i rodiče povinni poskytnout dítěti dostatečnou informaci, aby jeho názor na záležitost, která se týká jeho samého, byl názorem informovaným. Očekává se, že dítě pak svůj názor, postoj, stanovisko rodičům sdělí. Pokud se tak stane, jsou rodiče povinni věnovat tomu, co dítě sdělilo, náležitou pozornost a brát na to při svém konečném rozhodování náležitý zřetel. Rovněž samozřejmě v případě vztahu rodič – dítě je nutno počítat s výjimkami, zejména takovými, které jsou zapříčiněny věkem, popřípadě obecnou schopností dítěte informaci přijmout a vlastní názor vyslovit.

Přečetl jsem to několikrát a nejsem z toho dvakrát moudrý. Je to gumové až za roh a možná ještě o kousek dál.

Je patnáctiletá holka schopna náležitě přijmout sdělení, že má odložit tablet a jít spát? Je tříleté dítě schopno náležitě přijmout sdělení, že má večeřet maso a brambory místo čokolády? A co pětileté? Sedmileté? Kde je definováno, co je a co není v konkrétním věku dítě schopno náležitě přijmout? Rodiče to například ví, ale ví to i každý sociální pracovník? Budu jako rodič schopen svá rozhodnutí obhájit před soudem? Je na to nějaký, podobně explicitní dodatek, který vyjmenovává konkrétní schopnosti dítěte chápat v konkrétních věkových rozmezích?

V Norsku vám mohou vzít dítě i za to, že mu naplácáte na zadek, nebo na něj zvýšíte hlas. Když se to vezme kolem a kolem, vezmou dítě kdykoliv a komukoliv se jim zlíbí. Jakou ochranu má dítě proti takovéto zvůli?

U nás to zatím není běžnou praxí, nicméně my jsme s implementací za Nory dost pozadu. A i u nás už pár let roste tlak na implementaci takovýchto práv dítěte, což v souladu s rostoucím počtem pěstounů a stále větším politickém důrazu na pěstounskou péči dává k zamyšlení, zda se té norské či britské cestě nepřibližujeme víc než je zdrávo.

Nejdůležitější otázka však zní, proč vlastně vytváříme tak explicitní zákony, které mají řídit naše životy? Proč o takových věcech vůbec diskutujeme v kontextu zákonů? Každý rodič, který své děti miluje, nebude činit tak, aby jim ublížil. A ti, co své děti nemilují, se na takové zákony zvysoka vykašlou. Toto kladivo opět dopadne na nevinné. Jako vždy.

Opravdu to takto chceme? Za mých dětských let mi rodiče, tety či strejdové neustále vtloukali do hlavy, že co se doma upeče, to se doma také sní. Učitelky ve školách špicovaly uši, aby jim neunikla žádná pikantérie ze soukromí dětí, kterou by mohly nahlásit. Domovní důvěrníci věděli o každém vašem odříhnutí po obědě a někteří sousedi startovali své hrníčky jakmile ve vašem zámku zarachotily klíče. Opravdu tu dobu chceme vrátit? Máme se bát plácnout zpovykané dítě na ulici? Zvýšit na ně hlas?

A je tohle celé opravdu v zájmu dítěte? Pojďme se nad tím zamyslet racionálně a opět si připomeňme pár základních faktů v případů Michalákových.

Pokud v Norsku zabaví sociálka dítě za banální prohřešky jako je naplácání dítěti, zvýšení hlasu na dítě, anebo za pouhé podezření ze zneužívání či týrání, co se s dítětem stane pak? Dají ho zpravidla pěstounům. V případě Michalákových odebrali sourozence, které dokonce rozdělili, prý v jejich zájmu. V tomto případě nám sociální stát sděluje:

Je v zájmu dětí, aby byly odebrány od milující matky, násilím odděleny od sourozenců a dány k cizím lidem, jejichž jedinou motivací k jejich výchově jsou peníze.

  • City matky nejsou důležité, ani žádoucí. Naopak, jsou na překážku a matka má výslovně zakázáno je při kontaktu projevovat.
  • City dětí nejsou důležité, ani žádoucí a pokud je dítě při kontaktu projeví, je to vinou matky, která je v nich neoprávněně vyvolala.
  • Názory dětí nejsou v takovémto případě důležité a nepříhlží se k nim. Rozdíl je v tom, že zatímco podle zákona k nim musí biologičtí rodiče přihlížet, sociální pracovníci jsou odborníci, a jako takoví k názorům dítěte přihlížet nemusí. Jako odborníci ví nejlépe, co je v zájmu dítěte. Popřípadě si mohou nechat vystavit odborný posudek od ještě větších odborníků.
  • Cizí lidé se o děti umí postarat lépe než biologičtí rodiče. To je axiom, nad kterým netřeba vést debatu, tudíž není ani třeba je následně kontrolovat. Jsou to odborníci, odborně vyškolení k péči o dítě a vedeni finanční motivací, ne nějakými city, které zkreslují úsudek.

Jinými slovy, tito sociální inženýři ví lépe než rodiče, jak je třeba vychovávat děti, a pokud s tím nesouhlasíte, jste buď katolíci anebo náckové.

Tyto zákony a pravidla vznikají kvůli ochraně dítěte. Meritem věci je fakt, že dítě je tvor bezbranný a je třeba ho chránit proti zvůli dospělých. S tím souhlasím. Problémem však je, že v zájmu této ochrany předáváme stále větší pravomoci státu a vzdáváme se tak stále většího počtu svých práv. Čím víc pravomocí však státní úředník má, tím větší je pravděpodobnost, že jich bude zneužívat. A proti jeho zvůli jsme bezbranní všichni. Kdo pak ochrání nás všechny?

Nechme psa na řetězu a vypouštějme ho selektivně, jen v případě potřeby a na konkrétní lidi. Jakmile ho toho řetězu zbavíme definitivně, nikdo ho na něj zpět už nevrátí. A v minulosti jsme mnohokrát zažili, co znamená, když je státní úředník puštěn ze řetězu. Neopakujme tu chybu znovu.

Autor: Jiří Krákora | pondělí 2.2.2015 10:10 | karma článku: 27.64 | přečteno: 1175x

Další články blogera

Jiří Krákora

Tahle země není pro extrémisty

Přátelé, stručně, neboli briefly, k dnešnímu happeningu, který se dnes udál na Staroměstském náměstí.

21.8.2016 v 22:37 | Karma článku: 34.52 | Přečteno: 1416 | Diskuse

Jiří Krákora

Nedělejte z Britů blbce

Okolo brexitu se stále více dozvídáme, kdo je kdo. U českých novinářů to nepřekvapivě dopadá poměrně jednoznačně. Zjevně všichni chodili do stejné školy a učili se stejné techniky manipulace.

28.6.2016 v 14:00 | Karma článku: 43.66 | Přečteno: 6640 | Diskuse

Jiří Krákora

Žádám zrušení referenda

Jakožto nesprávně informovaný občan uznávající autority žádám zrušení referenda a návrat do stavu před ním.

26.6.2016 v 21:15 | Karma článku: 47.59 | Přečteno: 11178 | Diskuse

Jiří Krákora

Lze urazit islám?

Nedávno médii proběhla kauza o Kláře Samkové a tureckém diplomatovi Ahmetu Bigali, kdy Samková zařadila islám na úroveň totalitních režimů a diplomat se urazil. A že prý je urážka islámu trestná. Pojďme si to rozebrat.

5.6.2016 v 15:00 | Karma článku: 42.97 | Přečteno: 3582 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Náboženské bludy a prezidentová milost Kajínkovi

Vážený člen jakékoliv náboženské nebo církevní organizace, který žije vzorným osobním, manželským a rodinným životem, nemá v přítomnosti Boha bible žádnou výhodu ani přednost před lhářem, darebákem, zločincem a poběhlicí.

27.6.2017 v 18:09 | Karma článku: 13.18 | Přečteno: 532 | Diskuse

Pavel Liprt

Komňa - vesnice roku 1592 nebo 2011?

Že se Jeníček narodil, to je jisté. Dokonce i na dni se všichni shodnou, byl to 28. březen 1592. Horší je to ale s místem narození Jana Amose Komenského. Nic určitě nezkazím, když uvedu, že se tak stalo na jihovýchodní Moravě.

27.6.2017 v 15:06 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 278 | Diskuse

František Filip Dvořák

Sugesce k ovládání společnosti

Od nepaměti tento mechanismus využívaly kulty a církve všeho druhu. A proč to dělají? Inu - myslí to s námi dobře. Dokonce tak dobře, že nás ochrání před tím, abychom se namáhali myslet sami.

27.6.2017 v 12:58 | Karma článku: 22.26 | Přečteno: 532 | Diskuse

Jaroslav Čejka

O miliardáři, kterému ukradli křeslo

Wolkrova "Pohádka o milionáři, který ukradl slunce" už dávno není in. Zná ji jen málokdo. Podobně jako jejího autora. Dnes jsou v kurzu jiné příběhy. Například ten o miliardáři, kterému ukradli křeslo. To ministerské, samozřejmě.

27.6.2017 v 12:27 | Karma článku: 20.61 | Přečteno: 831 |

Josef Hejna

Sedlina

Každý občan má svůj rozum, každý může posoudit papalášské praktiky Pražského hradu sám. Jenom přemýšlím, jaké výročí mává na Ovčáčka. Tomu by to na Hradě moc slušelo.

27.6.2017 v 12:00 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 301 | Diskuse
Počet článků 23 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2618

Jsem hrdý bílý, heterosexuální muž. Tak trochu šovinista, ale zároveň gentleman ze staré školy.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.